Libeček lékařský – Levisticum officinale

Libeček je jednou z nejstarších kulturních bylinek, která pochází z jižní Evropy, známá je však i v jihozápadní Asii. V Evropě se pěstoval zřejmě především v italské Ligurii. Již za raného středověku jej mniši přenesli přes Alpy a vysadili v klášterních zahradách.

Za starých časů se libeček nazýval též „Panakes“ nebo „Panax“. To znamená „všeléčivý“. Ve středověku se libeček doporučoval proti bolestem břicha a krku, proti nadýmání a používal se jako močopudný prostředek.

Dříve se pro zhotovování léků využívaly zejména kořeny, listy se uplatňovaly jako koření v kuchyni, a to je zvykem do dnes.

Libeček v kuchyni

Chuť a vůně libečku jsou trochu zvláštní. Jsou lidé, kteří neznají nic příjemnějšího. Jiní mají k libečku jako ke koření odpor. Aroma připomíná celer. Každopádně by se libeček měl v kuchyni používat s určitou dávkou opatrnosti.

Již část lístku nebo malý plátek kořene by mohl v jídle způsobit divy. Příliš mnoho dobrého však může pokazit celé jídlo.

Libeček je ostatně obsažen i v proslulém kuchyňském koření, proto se mu říká též „bylinka s chutí maggi“. Obzvláště dobře se libeček hodí do polévek „eintopfů“, omáček, rýže a ragú.

Jelikož se libeček používá úsporně, stačí pro obvyklou potřebu většinou dvě až tři bylinky. Pěstuje-li se bylinka v květináči, zlikviduje se na podzim, protože jsou již z velké části spotřebované.

Listy, které ještě zbývají, se usuší. Tak se však část jeho vůně ztrácí. Kořeny, které se rovněž používají jako koření, vydrží dlouho čerstvé v lednici.

Libeček lékařský – pěstování

Libečku je nejlépe venku v zahradě, kde dorůstá do značné výše. Tam dobře roste dlouhou radu let. Jakmile se jednou rozroste, patří ke zcela nenáročným bylinkám, které nepotřebují zvláštní péči.

Jako u všech víceletých bylinek odumírají po prvním mrazu všechny nadzemní části a přezimují jen kořeny. Na jaře bylina znovu vyraší.

Libeček lze také pěstovat v květináči. Nejlepší doba výsevu je v březnu. Použijí se klíčivá semena. V květináčích vyrostou mladé bylinky asi do výše 40-50 cm.

Listy byliny pěstované v květináči nejsou tak veliké, jako u byliny pěstované na záhoně. V místnosti většinou nekvete. Chuť a vůně je stejná. Libeček v květináči se na podzim zlikviduje a z jara vyseje nový.

Jakmile se vysejí semena libečku, pokryje se květináč tabulkou skla a umístí jej do blízkosti topného tělesa. Dbá se především na to, aby noční teploty byly nižší. Po měsíci semena vyklíčí.

Zemina se musí udržovat stále vlhká. Po vyklíčení se přemístí květináč na méně teplé místo. Přesazují se jen ty nejsilnější bylinky.

Škůdci libečku lékařského

Škůdci napadají libeček jen zřídkakdy. Odrazuje je asi jeho pronikavá vůně.

V kořenech však mohou žít larvy lalokonosce libečkového (Otiorrhynchus logistici). Rostlina zajde. Jakmile takové bylinky člověk najde, měl by je vykopat a okamžitě splálit.

Zvadlé okraje listů jsou důsledkem nedostatku živin a nepravidelného zalévání.

Tipy pro nákup

Bylinku si lze koupit každý rok na jaře. Je třeba dbát na to, aby bylinky vypadaly zdravě. Do jednoho květináče je možné společně vysadit až tři byliny.

Délka života:

V květináčích se bylinky každým rokem obnovují. V zahradě však může bylina růst mnoho let.

Sezona:

Od května do října až listopadu.

Stupeň obtížnosti pěstování:

Je to dost snadné.

Velikost a vzrůst

Libeček je statná trvalka, která již za několik málo let může dosáhnout výšku jednoho až dvou metrů. Má velké zpeřeně dělené listy a přímé duté lodyhy.

Květ a vůně

V červenci až v srpnu se vytvářejí okolíky s malými žlutozelenými květy. Plodem je dvounožka, která se po dozrání poltí. Voní silně aromaticky.

Světlo a teplo

Libeček dobře roste na slunci i v polostínu. V zahradě je naprosto odolná proti mrazu.

Zalévání a hnojení

Libeček v květináči je potřeba zalévat pravidelně. Přihnojuje se jen málo, tak jako všechny bylinky používané jako koření. Bylinky v zahradě se na podzim hnojí kompostem.

Zemina a přesazování

V květináči prospívá libeček v každé dobré zemině. K dobrému růstu na zahradě potřebuje hlubokou půdu bohatou živinami. Tam může růst na stejném místě 10 až 15 let. Do květináčů se vysazují pokud možno jen mladé byliny. Starší rostou příliš bujně.

Prořezávání

Libeček se neprořezává. Jemné mladé lístky však lze pro kuchyň sklízet průběžně. Zvadlé části bylinek se vždy odstraňují.

Množení

Libeček lze v zahradě množit dělením. Avšak jen mladší bylinky, starší příliš hluboko koření. Oddělky se nevysazují do květináčů. Pro pěstování v květináčích se používá libeček ze semen.

Historie

Libeček lékařský se hojně vyskytoval v italské Ligurii. Do ostatní Evropy byl později přenesen mnichy benediktýny. Zmínka o libečku je i v herbáři abatyše Hildegardy, která jej doporučuje jako lék proti mnoha nemocem, počínaje zimnicí a konče žloutenkou..

Používané části rostliny

Používají se čerstvé i sušené listy, kořen i plody.

Vlastnosti

Libeček obsahuje hlavně silici s terpineolem. Dále furokumariny, vitamíny C, A, hořčiny, pryskyřici, cukry, organické látky.

Použití libečku lékařského

Podporuje vylučování solí z těla, povzbuzuje sekreci trávících šťáv, podporuje činnost žlučníku, mírní nadýmání, údajně mírní i únavu a vzpružuje nervovou činnost.

Listy používají především ke kořenění polévek, zejména hovězích. Právě tak dobře se hodí i do omáček, zeleniny, salátů a pečení. Z oddenků i kořenů se vyrábí polévkové koření.

Všechny části libečku lze používat v čerstvém i sušeném stavu, celé, podrcené nebo rozemleté.

Libečkový kořen je léčivou drogou, která se využívá do žlučníkových čajových směsí (podporuje vylučování trávících šťáv a žluče), působí proti nadýmání a pomáhá při zánětech močového měchýře.