Zásady skladování léčivých rostlin

Léčivé rostliny jsou skvělým způsobem, jak ochutit jídlo, nebo se použít jako přírodní lék na různé nemoci. Správné skladování bylinek je nezbytné pro zachování jejich chuti, struktury a vůně. Jak na skladování léčivých rostlin?

Pokud člověk nevěnuje dostatečnou pozornost bylinám jak při sběru, sušení či skladování, může se se sklizní rozloučit a s použitím rovněž.

Špatně sbírané, sušené a uskladněné léčivé rostliny zvětrají, léčivé účinky vyprchají a může dojít k tvorbě plísní, jež vytvářejí toxiny – jedovaté látky.

Následující článek přináší pokyny pro uchovávání a skladování bylinek včetně listů, květů, semen, kůry a kořenů.

Sběr léčivých rostlin

Než se někdo pustí do skladování léčivých rostlin, měl by znát základy sběru léčivých rostlin. Mezi ně patří následující základní doporučení.

Léčivé rostliny se sbírají výhradně na čistých místech daleko od průmyslových oblastí, které svými zplodinami znečišťují okolní vegetaci. Byliny se nesbírají podél silnic nejméně od vzdálenosti 200 metrů, železničních tratí a prašných cest, na březích znečištěných vodních toků, a pochopitelně ani na skládkách.

Nesbírají se ani na plochách čerstvě pohnojených mrvou nebo práškovými hnojivy. Je nutné se vyhýbat porostům bylin, které mají pokroucené listy, prorostlé květy nebo jiné odchylky od normálního vzhledu.

To, že je sběr léčivých rostlin v přírodních rezervacích a na chráněných územích zakázán, snad není třeba připomínat. V neposlední řadě nesmí člověk zapomenout, že po jeho odchodu musí na každém stanovišti zůstat část rostlin důležitých pro další rozmnožování.

Zásady sušení a skladování léčivých rostlin

Bylinky se suší nejlépe na sítech, rozprostřené v tenké vrstvě ve stinných a dobře větraných místnostech. Pouze kořeny a plody dosušují uměle. Sušení na slunci je až na některé výjimky naprosto nevhodné.

Léčivé rostliny lze také svázat do malých svazků a zavěsit k sušení na řadu šňůr vedoucích po celé délce místnosti. Sušárna by měla být odolná proti vlhkosti, s mnoha okny a otvory, aby se zajistilo dobré provzdušnění.

Rostliny, které neposkytují žádný esenciální olej, lze před dalším sušením na několik hodin vystavit lehkému slunečnímu světlu ve stínu.

Ztráta hmotnosti sušením, tzv. sesychávací poměr, je velmi individuální a záleží na jednotlivém druhu a části rostliny, které se sbírají. Správně usušená rostlina se příliš nedrolí, při pokusu o ohnutí se láme a má přibližně svoji původní barvu.

Faktory ovlivňující skladování léčivých rostlin

Léčivé rostliny musí být uchovávány za dobrých skladovacích podmínek, aby si zachovaly své vlastnosti. Existuje pět hlavních faktorů, které ovlivňují kvalitu léčivých rostlin.

Vlhkost

Léčivé byliny se musí důkladně sušit, dokud neobsahují pouze 10-12 % vlhkosti, což je považováno za bezpečné procento. V případě kořenů nebo bylin obsahujících cukr je přípustná 15 % vlhkost.

Sklady musí být čisté a dobře větrané. Jako vysoušedla se používá pálené vápno, silikagel nebo pražená rýže. Žádoucí je vzduchotěsné balení, používají se dřevěné bedny, sudy a hliněné nádoby.

Teplota

Optimální teplota pro skladování léčivých bylin je 25 °C. Vysoká teplota odpařuje éterické oleje obsažené v bylinách a také rozkládá byliny obsahující lipidy, které jim dodávají ostrou hořkou chuť. Skladovací prostory musí být dobře větrané.

Doba skladování

Dlouhé skladování v regálech může vést ke zhoršení kvality bylin. Trvanlivost bylin se liší podle formy a části rostliny. Uvádí se, že listy a květy se můžou skladovat 1 až 2 roky, semena a kůra 2 až 3 roky a kořeny 3 roky.

Balení

Pro skladování jednotlivých bylin se používají vhodné obalové materiály, které jsou bezprašné a vodotěsné. Bylinné drogy se obvykle uchovávají v pytlích z vláken nebo rákosových pytlích.

Semena náchylná k napadení škůdci a hmyzem nebo éterické oleje obsahující byliny se balí do dřevěných beden nebo uzavřených plechových krabic.

Houby, plísně a hmyzí škůdci

Spolu s kontrolou vlhkosti je třeba pravidelně provádět kontrolu za účelem zjištění rozvoje plísní. Neprodleně izolovat a ošetřit napadené byliny. Skladovací prostory s plísní napadenými léčivy musí být chemicky sterilizovány.

Škůdce lze potlačit sušením na slunci, sušením za tepla nebo použitím chemických metod, jako je fumigace nebo sterilizace fosfidem hlinitým. Pokud se používají chemické látky, je třeba přijmout bezpečnostní opatření, aby nedošlo k otravě.

Zásady skladování léčivých rostlin

Skladování bylin, jinak také vegetabilních drog, je důležitou oblastí. Musí se proto dodržovat určité zásady.

  • Při skladování v malém množství, většinou pro vlastní potřebu, se zásadně doporučuje byliny hermeticky uzavřít, nejlépe ve skleněných tmavých nádobách nebo v plechových krabicích. Čas od času se ovšem musí byliny provětrat.
  • Dříve většinou doporučované a oblíbené skladování v plátěných pytlících se nyní příliš nedoporučuje, protože droga není chráněna proti vlhkosti, proti ztrátě aromatických látek apod. Uskladněné drogy musí být ovšem dokonale suché a stejně suché by měly také zůstat. Proto i použité papírové krabice mohou být jen z tvrdého papíru – lepenky.
  • Při skladování ve velkém množství se užívají většinou papírové nebo jutové pytle, případně žoky a nově i kontejnery. Drogy, které jsou velmi hygroskopické, se skladují ve vlhkovzdorných plastových obalech nebo v obalech impregnovaných.

Plastové obaly nejsou vhodné pro drogy s vyšším obsahem silic, protože nepříznivě ovlivňují aromatickou složku drogy.

Jak skladovat léčivé rostliny

Drogy se skladují v suchu, tmě a v poměrném chladu. Nikdy se neskladuje v jednom obalu více druhů nebo částí drog. Drogy je nutno nejen oddělit, nýbrž i přesně označit, aby nedošlo k záměně.

Zcela odděleně se musí skladovat drogy jedovaté nebo zvlášť silně a razantně působící. Jejich označení musí být mimořádně pečlivé.

Životnost či spíše účinnost dobře uskladněných drog se udává v průměru dva roky. To samozřejmě neplatí zcela obecně a účinnost bylin se raději určuje individuálně, protože mohou nastat značné rozdíly.

Nejvyšší životnost mají tzv. „tvrdé“ drogy, jako jsou dřeva, kořeny a kůry, některé natě nebo listy, například nať přesličky rolní nebo list medvědice lékařské.

Některé „měkké“ drogy, což jsou především drogy květové, sotva vydrží do další sklizně. Platí to například pro květ akátu bílého, i pro siličnaté drogy, které obsahují silně těkavé oleje.